Pan Petr promine, ale jeho ranní lenochodí lamentování mě fakt dostalo.
Díky za možnost sdílet lenochoda :-).
Setkáváme se společně ráno, než jde do práce, v den, kdy mívá poradu vedoucích týmů.
Pravidelně mu ten den bývá zle. A večer před tím? Nemůže usnout, prochází si stále dokola vše, co se v jeho oddělení děje.
Zase další report o ničem.
Co se změnilo? Nic! Co je nového? Nic!
Práci má moc rád, ale, ale … ten TLAK, ten TLAK.
A doma? Také nic moc. Dcera dostala ve škole napomenutí za zapomínání pomůcek, manželka je v nové práci a nemá sílu se s dětmi učit.
Jako táta prý nestojím za nic, vytýká si, že nedokáže ani pohlídat věci dcerky do školy… Je to divné, vždyť je v 6. třídě?
Ráno po takové noci zase přišel.
S vážnou tváří mi řekl: „Tak, dnes jsem lenochod. Jsem pomalý, nevýkonný a funkci mi brzy vezmou.“
Když řekl slovo lenochod, tak jsem si vybavila krásné video o lenochodím miminku.
Řekla jsem mu o tom a pak jsme si spolu představili, jak by se jako lenochod choval.
Ta představa ho rozesmála. V obleku viset na větvi?
Vtipné video je zde: Lenochodi – milé a hravé
Víte, co zjistil?
Že lenochodi vypadají, jako když se usmívají… neřeší pomalý pohyb, neřeší, zda jim to zrovna sluší, jen visí a jsou v pohodě.
Proč si hrát s představami u dospělých? Co nám to přináší?
Uvolnění a relaxaci.
A jak si ráno vše nastavit? Na to se spolu podíváme příště. Jednoduché tipy se na Vás těší.