
Pan Petr promine, ale jeho ranní lenochodí lamentování mě fakt dostalo. Díky za možnost sdílet lenochoda :-). Setkáváme se společně ráno, než jde do práce, v den, kdy mívá poradu vedoucích týmů. Pravidelně mu ten den bývá zle. A večer před tím? Nemůže usnout, prochází si stále dokola vše, co se v jeho oddělení děje. Zase další report o ničem. Co...

Mozek v akci – nastavení naší hlavy Uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Co potřebujeme pro dobré nastavení naší hlavy? Kterou věc? Kterou myšlenku? Kterou událost? Kterou činnost? Můj pohled Vám sdělím v jedné minutě. Poslechněte si minutové zastavení. Poslechněte si zde.

Stres a štěstí nejde dohromady. Co myslíte, je snazší vyhnat stres nebo udělat radost? Pomoc druhým, radost z dávání, vnímání okamžiku štěstí toho druhého i nás samotných. O čem to píši? O práci se stresem. Všímat si lidí a věcí kolem sebe. Žít tady a teď. Ne deprese z minulosti, ne úzkosti z budoucnosti. Teď. U Vašeho stolu, mobilu, tabletu. Podívejte se, co...

Včera jsem měla náročný den. S krásným počasím si mnoho lidí uvědomuje, že ten stres je ničí. Čtyři lidé po sobě řešili vysokou míru stresu. Hledali a nacházeli jsme příčiny, ale někdy to nestačí. Potřebujeme dostat do života vděčnost. Zkuste si hluboce uvědomit, co máte v sobě – dary, které ani nevnímáte a berete je za samozřejmost: své zdraví, rodinu, přátelství, teplý...

Překvapení pro mě bylo, když se mě jedna známá zeptala: „Zdraví mi, Liduško, nepřeješ?“ Přeji, ALE… Vrátím se o kousek zpět. Téměř o 9 let. Dávali mi maminku domů z nemocnice, tak maximálně na týden. Víc nepočítejte. Doma bylo vše připravené, polohovací postel, vše pro ležícího člověka. Maminka s rakovinou a metastázemi byla vděčná za život, rodinu, možnost vidět východ slunce, krásné...

Rodina s dítětem, které je jiné, má svá specifika. Pro rodiče je někdy náročné ustát odlišnost dítěte. Ne vždy jsme jako rodiče se svými reakcemi spokojeni. Bezmoc, vztek, zoufalství. Jak na to, co s tím?

Nedávno měl syn u nás na návštěvě svého kamaráda. Na tom není nic až tak zvláštního, ale ten klučina mi řekl jednu zajímavou věc: „Já se k vám vždycky moc těším na jídlo.“ Super, řekla jsem si, chutná mu docela zdravé jídlo. To, co říkal dál, mi vehnalo slzy do očí. Co to bylo a jak vše dopadlo, se můžete dočíst zde.

Na náš letní tábor přijel neohrožený mladý muž. Bylo mu 12 let a místo pozdravu mi sdělil: „Mám ADHD a neumím poslouchat. Když po mně něco budete chtít, asi to nesplním.“ A byl pryč … Maminka se chopila situace a začala vysvětlovat: „Víte, on Patriček má ADHD a on by rád, ale není schopen.“ Co bylo dál, si můžete přečíst zde.

Chcete si přečíst, jak jsem našla, co jsem nehledala? Přečíst si můžete zde.

Bylo pondělí kolem 14. hodiny. Pípla mi SMS: „Maminko, nehoň se a dnes nespěchej domů.“ Co by taková zpráva vyvolala ve Vás? SMS od 12letého syna… Zvědavost? Ve mně ano, zvedám telefon a zjišťuji, co se děje. Po chvíli hovoru mi říká: „Chystám překvapení, neboj, vše bude ok.“ Dobře, bude ok… Věřím mu, je skvělý. Po 15. hodině mi...