Vaše hlava je klíč k Vašemu štěstí.

Dar vděčnosti

Překvapení pro mě bylo, když se mě jedna známá zeptala: „Zdraví mi, Liduško, nepřeješ?“ Přeji, ALE…

Vrátím se o kousek zpět. Téměř o 9 let. Dávali mi maminku domů z nemocnice, tak maximálně na týden. Víc nepočítejte. Doma bylo vše připravené, polohovací postel, vše pro ležícího člověka. Maminka s rakovinou a metastázemi byla vděčná za život, rodinu, možnost vidět východ slunce, krásné ptáky… výčet by nebral konce. Tělo bylo nemocné, ale ona sama byla mentálně snad nejzdravější ze všech kolem. Rozdávala radost a sílu. Psycholožka mi tehdy řekla: „Víte, lidé, kteří jsou vděční, uvědomují si dary, které mají, jsou nejlépe chránění před depresí.“ A svou vděčností chránila i svou rodinu. Chránila nás před stresem, který byl, ale dal se takto unést.

Zajímavé bylo, že tu byla ještě skoro 8 měsíců místo týdne.

Proč to nyní zmiňuji?

Mnoho věcí v životě přichází a odchází.

zdraví

radost

práce

peníze

čas

dovolená

problémy

přátelství

dětství našich dětí

chvíle štěstí

Je to jen okamžik. Co v nás po tom všem zůstává? Stres, že ta chvíle měla být jiná?

Jak žijeme svůj život?

Co z našeho života cítí naše děti, náš partner, naši přátelé?

Jsme jen vločkou, kterou zmítá vítr? Která někde usedne, zatřpytí se a roztaje?

Víme, kam směřujeme?

Vděčnost za život, za to, co přichází, je o přijetí, o radosti, o uvolnění.

Mnoho lidí ke mně přichází s pocitem, že je život drtí. Jsou unavení a přetížení. Na otázku: „Z čeho máte dnes radost, za co jste dnes vděční?“ nedokáží odpovědět. „Vděčnost za co?“ Když sleduji, jak vypadá jejich mozek, je to vždy skoro stejné: stres, stres, stres. Kde to vidím? Na přístroji zaznamenávajícím mozkovou aktivitu. Je na něm vidět naše soustředění, relaxace i stres v podobě mozkového signálu (křivky). Pomalu se s lidmi učíme, jak k věcem přistupovat tak, abychom i v bouřlivé době mohli spát a radovat se. Lidé se učí vědomě ovlivňovat fungování svého mozku. Naučí se koncentrovat i efektivněji pracovat. Co bývá často nejtěžší, je relaxace. Uvolnění, jak na to? Častá otázka je, jak relaxovat? Lidé si někde přečtou, že mají mít prázdnou hlavu – bez proudění myšlenek. Všude to doporučují, ale mnoha lidem to nejde. Neradím lidem prázdnou hlavu, když vidím, že myšlenky víří. Začínáme minutou a někdy i méně – představit si něco příjemného, co máme rádi. Jen vteřinkovou pohodu a tu se pak učíme prodlužovat a udržet si ji v sobě co nejdéle.  Přivolat ji opět k sobě a zas cítit vnitřní klid a mír.

Jak to souvisí s dětmi a s naší rodinou? Zdraví našeho mozku ovlivňuje celou rodinu. To vím zcela jistě. Jak? Zkuste přijít domů k dítěti a jeho domácí úloze s naštváním a stresem, co zas bude… Nebo vděčností, že máte děti, máte možnost užít si ty chvíle s nimi… Můžete být skvělým vzorem pro jejich reakce, když jim to už posté nejde… Vybuchnete? Dáte dítku prostor? Dodáte mu sebevědomí? Život se s jedním nevydařeným písmenkem nezbortí, učíte děti vidět to podstatné? Neříkám chválit flákání, to ne, jen umět situaci odlehčit. Víte, že 80 % dětí, které ke mně přicházejí, jsou ve velkém stresu? Mají velmi nízké sebevědomí, jsou přesvědčené, že jsou… a následuje výčet negativních věcí: pomalé, hloupé, neschopné a celý výčet ani nechci zmiňovat.

Jak mohou být sebe-vědomé, když jejich rodiče nejsou sebe-vědomí? Jak mohou mít děti radost z vlastní práce, když ji u nás nevidí? Umíme vidět tak, abychom viděli radost? A že tam nic pozitivního není? Nevěřím, že by se nenašla alespoň jediná, třeba maličkatá, věc.

Pro mnoho lidí je vděčnost úspěšnou cestou k vnitřní pohodě.

Přeji Vám tedy oči, které vidí každý den důvody k vděčnosti a radosti. Lída

 

 

 

VDĚČNOST, RADOST,LEINWEBEROVÁ

Komentáře